Trápí vás vada zraku, ale nechcete nosit dioptrické brýle? Ty už sice dávno považujeme za stylový módní doplněk, nicméně připouštíme, že někomu zkrátka „nesedí“. Navíc jsou v mnoha ohledech nepraktické a to především pro aktivní sportovce. Řešení je prosté – vyměňte brýle za kontaktní čočky, ale ještě předtím si o nich přečtěte pár zajímavostí.
Kdy byly vyrobeny první moderní kontaktní čočky?
Kontaktní čočky možná nosil i váš prapradědeček. Ty vůbec první (skleněné) vznikly již v roce 1887, ale o měkké čočky z polymeru se postaral až český profesor Oto Wichterle a inženýr Drahoslav Lím. Dnešní kontaktní čočky jsou samozřejmě technologicky propracovanější – jsou odolnější a komfortnější.
Typy kontaktních čoček: kontaktní čočky dělí na dva základní typy a to na měkké a tvrdé.
Tvrdé kontaktní čočky se většinou vyrábí na míru konkrétnímu uživateli, resp. jeho specifickým očním vadám. Nepropouští kyslík a proto nejsou vhodné na celodenní nošení. Doporučí-li vám oční lékař právě tento typ čoček, počítejte s tím, že může trvat, než si na ně zvyknete. Nejsou totiž tak pohodlné jako měkké čočky.
Měkké kontaktní čočky se vyrábí ze silikon-hydrogelu a hydrogelu. Čočky z hydrogelu jsou určeny pouze pro denní nošení, protože nejsou tak propustné jako silikon-hydrogelová varianta. Silikon-hydrogelové čočky propouští dostatečné množství kyslíku a můžete si je nechat i na noc. Nevýhodou měkkých čoček obecně je kratší životnost, protože se na nich tvoří lipové a bílkovinné usazeniny.
Pozor, propustnost čoček je velmi důležitá vlastnost. Dlouhodobé nošení nepropustných čoček vede ke vzniku zánětů a dalších onemocnění očí.
Čočky i pro ty, kteří nemají vadu zraku
Svébytnou kapitolou jsou barevné kontaktní čočky, které se vyrábí jako dioptrické i nedioptrické. Slouží je zvýraznění barvy duhovky nebo její úplné změně. Navíc důmyslně zakryjí jizvy nebo jiné kosmetické nedostatky. Pro milovníky radikálnějších změn jsou určeny crazy kontaktní čočky, které oči změní k nepoznání.